JAK PŘICHÁZÍ DÍTĚ VYBAVENÉ NA SVĚT?
Když se nyní podíváme na to, s jakou výbavou NS se dítě rodí, pochopíme, proč zažíváme určité emoční stavy a proč se náš nervový systém nastavil určitým způsobem. Vysvětlíme si, proč tolik z nás v dnešním světě žije prakticky odpojeno od svého těla, proč jsme v tzv. funkčním „zamrznutí”.
Ta zadní, vývojově nejstarší, větev bloudivého nervu sloužící k přežití je jako jediná, vyvinutá a aktivní hned po narození (na svět přicházíme s jen opravdu malou vyvinutou částí sympatického systému).
Jako novorozenci nemůžeme bojovat ani utéct, takže tyto větve ještě nejsou aktivované, pouze ta zadní (dorsal vagus).
V tom jsme jako malé děti velmi dobří – když je třeba, uzavřeme se, zamrzneme, stáhneme se do sebe. Na začátku života se toho moc neděje, prostě jen existujeme. Vylučujeme, jíme, spíme; a naší základní potřebou je bezpečí a pohodlí.
Zadní větev parasympatiku (Dorsal vagus compex) funguje výborně. Ale ta přední větev sociálního zapojení se potřebuje teprve vystavět. Proto se děti učí pozorováním své mámy. Dochází tím k zrcadlení se v očích svého rodiče nebo pečující osoby – tzv. vztahové osoby.
Mámin výraz obličeje je nástroj, jak se učit o světě. Když se podíváte na malé miminko, většinou začnete dělat různé obličeje, protože mimika je pro ně základním prostředkem k pochopení. Musí se to naučit. Pokud to s nimi dělat nebudeme, nenaučí se to. Náš nerv zodpovědný za sociální propojení (ten přední) se potřebuje zmyelinizovat – obalit se tukem, aby mohl předávat kvalitní informace v kontrastu s tím zadním, který jedná rychle, neohrabaně a uzavírá nás.
Nejrychlejší fáze myelinizace tohoto nervu probíhá v prvních 6 měsících po narození.
Aby se tato přední větev vybudovala, potřebujeme rodiče jako vzory k napodobování.
PROČ JSME ČASTO JAKO DOSPĚLÍ ODPOJENÍ OD VNÍMÁNÍ TĚLA A EMOCÍ?
Tuto přední větev bloudivého nervu si vybudujeme podle bloudivého nervu rodiče. Tady to vše začíná. Asi už začínáte chápat, proč se spousta z nás uchyluje k tzv. Funkčnímu zamrznutí.
Funkce této přední větve bloudivého nervu vytváříme a dále rozvíjíme skrze komunikaci a interakci s bloudivým nervem našeho rodiče/pečovatele. Půjčíme si jakoby jeho nerv (ať už je zdravý nebo ne), a tak se můžeme naučit propojovat s ostatními.
První měsíce a roky života, kdy se náš nervový systém myelinizue, jsme na pečující osobě plně závislí.
Pocit uklidnění přináší sání a žvýkání, protože aktivuje skrze bloudivý nerv, který uklidňuje srdce. To je (částečně) důvod, proč děti k uklidnění hledají něco k sání a kontakt kůže na kůži – aby se mohl organismus zklidnit.
Proto se pak v dospělosti objímáme, ale všechno toto se učíme jako děti.2) ZADNÍ STRANA BLOUDIVÉHO NERVU (BN)
Zadní strana bloudivého nervu reaguje na náznaky nebezpečí. Zde máme tendenci jít do stavu sebeobrany. Když vnímáme náznak extrémního nebezpečí, můžeme reagovat zmrznutím, tedy vypnout se úplně, což nasvědčuje tomu, že dorzální nerv převzal kontrolu.