Protože jak jsme si řekli, trauma narušuje poplašný systém, který nás upozorňuje na nebezpečí. Ale jak se to vztahuje k funkci a těmto třem stavům ANS?
Možná je dobré si ještě jednou zmínit, co vlastně trauma je a jak ho léčíme a o čem vlastně práce se soucitem a našimi částmi je.
TRAUMA JAKO DYSREGULACE NERVOVÉHO SYSTÉMU
Trauma není o nějaké události, trauma je o tom, že náš nervový systém se kvůli určité události někde „zasekl”.
Není to jen o událostech, ale i o tom, do jaké míry byly naplňovány naše základní potřeby v dětství. Takže trauma není jen důsledkem toho, co se nám stalo, a reakcí na to, ale zároveň nastavením našeho systému podle toho, co se nám „nestalo”, co nám chybělo.
Ventrální část bloudivého nervu nám pomáhá být v propojení. V propojení s prostředím, se sebou samým. Jde v podstatě o to naučit se regulovat tak, aby zadní větev parasympatické části bloudivého nervu nemusela už být tolik v pohotovosti.
ROLE POCHOPENÍ A SOUCITU V LÉČENÍ
Je ale také dobré si vždy uvědomit, že všechny tyto stavy existují z nějakého důvodu.
Často se chráníme před záplavou pocitů a emocí tak, že se zkrátka uzavřeme a žijeme v naší hlavě, v intelektu.
Trauma je uzamčené v našem těle, takže ovlivňuje mozek i všechny další orgány. Jde o to, jak se fyziologicky vztahujeme sami k sobě, ale i ke svému prostředí.
Postupně můžeme své vzorce a jednotlivé vnitřní části rozkrývat, chápat, komunikovat s nimi.
Spousta našich ochranných/adaptivních částí vůbec neví, že už jsme dospělí. A o to často v terapii jde. Zjišťovat, které naše části hrají roli v tom, kým jsme, jak jsme si vytvořili svoji identitu a pohled na sebe a na svět.